Ergoterapie

Název ergoterapie pochází z řeckého ergon „práce“ a therapia „léčení“. Ergoterapie je léčebná metoda, která nabízí aktivní činnost lidem bez rozdílu věku, omezení, intelektu. Cílem je dosažení maximální možné soběstačnosti a nezávislosti a zvýšení kvality života. V rámci ergoterapie může probíhat i cvičení paměti, kdy hlavním cílem je zpomalení procesu zapomínání. Hlavní terapeutickým prostředkem v ergoterapii je smysluplná činnost, či zaměstnání, které pomáhají k obnově postižených funkcí. Prostřednictvím smysluplného zaměstnání se ergoterapie snaží o zachovávání a využití schopností klienta potřebných pro zvládnutí běžných denních, pracovních, rekreačních a zájmových činností u osob v jakémkoliv věku a postižení. Cílem ergoterapie je zachování maximální soběstačnosti v každodenních činnostech jak pracovních tak zájmových.

Pracovní terapie je záměrná a cílevědomá manipulace s materiálem použitým za účelem pomoci klientům změnit jejich chování, myšlení, emoce či osobnostní strukturu životním směrem.

Pracovně terapeutických cílů se u seniorů dosahuje především rukodělnými činnostmi (např. s textilem, papírem, kovem, přírodními matriály, se dřevem) a nácvikem v oblasti praktického běžného života.

Dle Council of Occupational Therapists for the European Countries = Rady ergoterapeutů evropských zemí (dále jen COTEC) se ergoterapie zabývá léčbou osob s fyzickým a duševním onemocněním, při které se používají takové činnosti, které těmto osobám umožňují dosáhnout maximální funkční úrovně a nezávislosti ve všech aspektech života (COTEC in Jelínková, Krivošíková, 2007).

Cílem ergoterapie je dle České asociace ergoterapeutů (dále jen ČAE) dosažení maximální možné soběstačnosti, nezávislosti klientů a zvýšení kvality jejich života.

Taneční terapie

Působí taneční terapie na zlepšení emoční, kognitivní, sociální i fyzické integrace člověka. V taneční terapii se tanec chápe jako terapeutický pohyb. Estetická stránka zde ustupuje do pozadí a naopak se zdůrazňují faktory psychologické (např. schopnost nonverbálně komunikovat, zlepšení emotivity), fyzické (např. zlepšení koordinace pohybu, zlepšení celkové síly, rovnováhy) a sociální (vytvoření skupiny lidí, kteří si mají co sdělit).

Pro seniory s demencí je nejvhodnější formou taneční terapie taneční terapeutická hodina, která probíhá v kruhu. Senioři tak mají možnost se vzájemně pozorovat i sledovat a napodobovat terapeuta, který je rovněž součástí kruhu.

Arteterapie

Arteterapie znamená v širším slova smyslu léčbu uměním včetně hudby, poezie, prózy, tance a výtvarného umění a v užším slova smyslu pak léčbu výtvarným uměním. V užším slova smyslu představuje arteterapie soubor uměleckých technik a postupů, které mají kromě jiného za cíl změnit sebehodnocení člověka, zvýšit jeho sebevědomí, integrovat jeho osobnost a přinést mu pocit smysluplného naplnění života. Vytvoření uměleckého produktu není důležité, rozhodující je proces tvorby.

Pokud se jedná o arteterapii pro seniory, tak ta jim pomáhá v přizpůsobení se nové situaci, poklesu fyzických sil a ztrátě zdraví. Arteterapie pro seniory se snaží aktivizovat zbytky jejich vitality, flexibility, stimulovat jejich kreativitu.

Terapeutické vaření nebo pečení

Terapeutické vaření nebo pečení je jednou z velice vděčných činností, které se dají se seniory s demencí provádět. Není třeba je k této činnosti nějak složitě motivovat, jedná se o běžnou činnost, při níž mohou využít dávno naučených dovedností a zažít kromě radosti z podařeného díla i vůni a chuť připraveného pokrmu. Dochází tedy i k senzorické stimulaci, kdy známá a příjemná vůně může vyvolávat příjemné vzpomínky a přispívat k dobré náladě. Na této činnosti se může podílet více seniorů současně. Většinou se jedná o jednoduchou stereotypní činnost, kterou dobře zvládají i senioři v pokročilém stadiu demence. Výhodné je zejména to, že se jedná o běžné, přirozené činnosti vykonávané v každé domácnosti, a proto tyto aktivity pomáhají seniorům k dosažení spokojenosti.

Senioři s demencí bez obtíží zvládají loupání, krájení a strouhání, vypeckování ovoce, louskání ořechů, míchání a hnětení těsta, výrobu drobenky, vyvalování těsta pomocí válečku, vykrajování pomocí formiček atd. Činnost by měla být koordinovaná a každému seniorovi by měl být přidělen takový druh práce, který ještě dokáže zvládnout.

Muzikoterapie

Muzikoterapie je použití hudby nebo hudebních elementů. Její význam tkví v tom, že hudba může svými specifickými prostředky pronikat do hlubších vrstev osobnosti než mluvené slovo. Proto se v psychoterapii využívá k léčbě adaptability a komunikace, neboť je sama o sobě komunikací. Umožňuje tak oslovení a porozumění i tam, kde jsou narušeny běžné mezilidské kontakty.  Techniky aktivizační, při nichž je senior sám zapojen (např. rytmické cviky, zpívání, hra na hudební nástroj nebo hudební kvíz, při kterém se senior snaží k hudebnímu dílu přiřadit autora nebo naopak) a techniky pasivní, při nichž je senior spíše posluchačem. Pasivní techniky napomáhají k uvolnění, relaxaci, vyvolání vzpomínek a emocí. Při výběru aktivit v rámci muzikoterapie musíme mít na paměti, že senior postižený AD je limitován především úbytkem paměťových schopností a nemusí dané činnosti rozumět. Dále je nutné brát v potaz věk seniora a přirozenou úctu k člověku. Vybíráme proto jednodušší prvky, ne však až naivně dětské, ale spíše smysluplné, vycházející z prožitých zkušeností seniorů.

Kinezioterapie

Kinezioterapie pomáhá klientům znovunalézat uvědomění si vlastního těla, jeho ovládání, ovládání aktivity psychické i fyzické zároveň, vlastní sebepojetí i vnímání pohybů druhých. Je vhodná pro klienty, kteří jsou úzkostní, napjatí, depresivní, kteří se chovají někdy agresivně.

Kinezioterapie vyžaduje aktivní účast klienta, protože působí na psychiku klienta, na jeho duševní procesy, funkce, stavy, osobnost a její vztahy prostřednictvím předem určeného, aktivně prováděného pohybového programu. Tento program využívá prvků tělesných cvičení, sportů a pohybových her.  Klienti s Alzheimerovou demencí mají často velmi dobrý fyzický stav, kterého se dá při kinezioterapii a taneční terapii dobře využít, zároveň také často trpí nespavostí, takže pokud se při fyzické terapii unaví, mohou lépe usnout. Klienti, kteří celý život těžce fyzicky pracovali, potřebují pohyb k naplnění pocitu potřebnosti – když se hýbu, dělám něco, co má smysl. Program terapie je tvořen dlouhodobě. Program musí mít pro klienta smysl, který je v kolektivní skupinové práci, uvědomování si vlastního těla, zlepšení fyzické kondice. Není kladen žádný důraz na přesnost v provádění cviků, nikoho neopravujeme, pouze podporujeme nadšení, entuziasmus, chválíme.

Bazální stimulace

Domov Matky Vojtěchy pracuje v každodenní péči o Vaše nejbližší s konceptem bazální stimulace. Jde o komunikační, interakční a vývoj podporující metodu orientující se na všechny oblasti lidských potřeb a v každém směru zohledňující individualitu jedince.

Aby byly jednotlivé stimulující prvky konceptu správně zvoleny a následně v praxi uplatňovány, prosíme Vás o sdělení co nejpodrobnějších informací o zvycích, oblíbených činnostech, jídle, nápojích, písních, kazet nebo filmů, o způsobu oblékání, o zvycích  týkající se spánku či jiných rutinních činnostech u Vašeho nejbližšího.

Na první pohled se může tento koncept jevit složitě. Skutečnost je však jiná. Jediné,  co je zapotřebí k aplikaci jednotlivých technik konceptu je znalost historie jedince, respektování individuality a jedinečnosti a šikovné a laskavé ruce ošetřujícího personálu. Pouhým dotekem umožňujeme Vašim nejbližším vnímat informace o okolním prostředí,  ale především o něm samotném.

Bazální stimulace zahrnuje například:

• polohování
• masáže podporující pohyb, cit, uklidnění…
• koupele zklidňující, olejové koupele…

V únoru 2016 byl Domov Matky Vojtěchy certifikován Institutem Bazální stimulace.

Reminiscence

Vzpomínání a vyprávění patří již odedávna k vytváření prostoru, ve kterém se člověk setkává s člověkem. Ten, kdo vypráví, oživuje příběh. Ten, kdo naslouchá, vnímá jeho barvy, nechává v sobě působit obsah sděleného. Pokud na obsah takového setkání přistoupí všichni zúčastnění, odcházejí vzájemně obohaceni.

Reminiscenční terapie je zaměřena na vedení rozhovoru, během kterého klient, často za pomoci vhodných pomůcek (staré fotografie, předměty, hudba, filmy), vzpomíná a vypráví o svém životě. Jednou z technik využívaných při práci s klienty v Domově Matky Vojtěchy je vzpomínková krabice, ve které jsou předměty, jež mají pro klienta osobní význam a smysl (fotografie, dopis, medaile, klíče, klubko vlny, oblíbená kniha apod.) Vzpomínková krabice slouží pro radost klienta a je velmi dobrým prostředkem k navazování kontaktu s ním. Další pomůckou je životopis klienta, jenž je sestaven ve spolupráci s rodinou nebo obrázková kniha např. s fotografiemi, vysvědčením ze školy, výstřižky z novin, diplomy apod.

Hospicová péče

Co je hospicová péče

Hospicová péče je taková péče, která nabízí těžce nemocným a jejich blízkým účinnou pomoc ve chvíli, kdy už jsou prostředky klasické medicíny, síly a schopnosti nejbližšího okolí pečovat o nemocného nedostačující. Hospicová péče je určena klientům v terminálním stadiu onemocnění.

Zásadním rozdílem mezi péčí poskytovanou v lůžkových nemocničních zařízeních a hospicovou péčí je ten, že hospicová péče se nesnaží o vyléčení nevyléčitelných nemocí, ale o to, aby závěrečná část života těžce nemocného člověka byla maximálně kvalitní, aby netrpěl bolestí, aby nebyl ničím a nikým omezován ve svých aktivitách po celých 24 hodin, aby mu byla poskytnuta kvalitní péče jak fyzická (hygiena, odstranění bolestí), tak psychická, včetně péče duchovní (má-li klient zájem, duchovní péče není nikomu vnucována). Součástí komplexní hospicové je paliativní medicína, která se zabývá odstraňováním, tlumením jakýchkoli bolestí pacienta.

Co je paliativní péče, paliativní medicína

Paliativní péče je komplexní, aktivní a na kvalitu života zaměřená péče poskytovaná pacientům, kteří trpí nevyléčitelnou, smrtelnou nemocí v pokročilém nebo terminálním stadiu. Jedná se o soubor opatření poskytovaných nemocnému v případě, že cílem léčby již není a nemůže být uzdravení, opatření jsou orientována na tělo nemocného (bolesti.), jeho psychiku, sociální prostředí (pomoc rodině…) a na duchovní stránku jeho osobnosti.

Nejvyšším cílem paliativní péče je zaručit nemocnému nejlepší možnou kvalitu života, zajistit mírnění bolesti, zabránit tělesnému a duševnímu strádání, zachovat pacientovu důstojnost a poskytnout podporu jeho blízkým. Paliativní péče pomáhá nemocnému, aby mohl až do konce svého života vést podle svých možností aktivní život, a také poskytuje útěchu jeho rodině v průběhu onemocnění a v období smutku.